Budoucnost

17. february 2011 at 11:38 | Dramia |  The it girl
Seděla jsem na okenním parapetu s hrnkem kouřící čokolády v ruce. Za oknem právě soupeřili hromy a blesky v bitvě o nebe. Dešťové kapky obdařovali vyprahlou zem chladivou vláhou.
Dokonalé počasí k mé ponuré náladě.

Kdyby bylo všechno tak jednoduché jako déšť. Ten ví kam směřuje, je si dobře vědom svého cíle. Ale co já? Bylo jednoduché představit si sebe na gymnáziu, s výbornými známkami a spoustou možností. Ale realita je poněkud jiná...

Když jsem byla malá, věděla jsem naprosto přesně, co bych chtěla dělat až vyrostu. Byla to Veterinární škola, na kterou bych šla. Rodiče se tenkrát usmívali se slovy: "Určitě bys byla skvělá!" Ale nemysleli to vážně. Hřál je jenom můj dětský úsměv a bláhová představa práce se zvířátky.

Hrozně mi vadilo, že zločin by měl být nepotrestán. A tak se tu objevila nová vysněná profese - právnička. Je přeci jasné, že ta pomáhá lidem opravdu hodně a ještě k tomu má dost peněz na to, aby si koupila velký domek se zahrádkou, kde nesmí chybět velký pes. Ale... jak poznám, že ten, koho obhajuji je opravdu vinen? Přeci můře lhát! Co kdybych do vězení poslala nevinného člověka a vrah si bude klidně běhat na svobodě! Práva jsem okamžitě zavrhla.

Každý ví, že gymnázium je nejlepší. A každý taky ví, jak obtížné je se tam dostat. Matematika se v průběhu let stala mojí všudypřítomnou černočernou noční můrou, a je ochotna mě pronásledovat všude. A stejně tak 'milá paní profesorka'. Myslím, že svět bez matiky by byl snad pro každého nejideálnější... Zlomky, mocniny, racionální čísla, Pythagorova věta, procenta... Brrr!


Je tedy fakt, že na gympl se bez přijímaček očividně nedostanu. Různé jazykové olympiády sjou přece fajn, ale když člověk skončí na druhém místě a postup se nekoná, je to prostě na houby. Takže co? Střední škola? Jaká, proboha? Umělecká? Proč ne, kreslím ráda, docela hezky... Design interiérů, nábytku? to by nebylo marné, ale jsou tu talentové zkoušky. A pak vysoká uměleckoprůmyslová? Na co? Zamítá se.

A vracíme se zpátky k veterině. Tentokrát o tom uvažuji racionálně, zvažuji plusy i mínusy. Je pravda, že uspat zvíře bych nedokázala. A pitvat žáby? Na to nemám srdce. O žaludek mi nejde.
"Tohle není práce pro tebe." domlouvají mi rodiče. "Věř mi, srdíčko." Trochu zklamaná jim dávám za pravdu. A jdeme dál...

Žurnalistika, psaní knih, nebo překládání z cizích jazyků, to je moje! Ale na všechno je potřeba gympl. Do háje... Žurnalistika by mě bavila. Přijít věcem na kloub, psát reportáže... Jo.
"Chceš skončit někde podříznutá ve stoce?! Ani náhodou, je to moc nebezpečné!" reakce rodičů.

V potaz přichází jen filosofická fakulta. Ale je to opět fakulta - první je na řadě gympl, nebo střední. Ale to by mě hrozně bavilo! Estetika, literatura, řečtina a historie. Zkrátka humanitní předměty, které mi jdou ze všeho nejlíp.

Cesta je dlouhá a rozhodování ještě delší. Přijímací zkoušky, kterým se nevyhnu. Bojí se asi každý, ale...
Odložím hrnek s čokoládou, naposled se podívám z okna na předem prohranou nebeskou bitvu a jdu se učit. Konečně první správný krok, který jsem kdy udělala. Ale vím, že to nevydrží.
 


Comments

1 One Unfaithful Girl One Unfaithful Girl | Web | 20. february 2011 at 15:39 | React

Vážně umíš věci napsat tak že od nich nemůžu odtrhnout oči, seš úžasná spisovatelka, já bych chtěla taky psát a tak se po gymplu (na kterým už jsem od 6tř.) chci hlásit na žurnalistiku ... Psala bych články do časáků, nebo bych dabovala ( to je taky můj sen dabovat animovaný i hraný filmy :) Ale  pořád váhám.. skvěle si vystihla tu nerezhodnost, která je asi v každym z nás :) Ať už se rozhodneš pro cokoliv jsem tvůj fanoušek :D ;)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement