March 2011

29. 3.

29. march 2011 at 21:52 | Jackie September |  Whisper
Medové představy polibků
uprostřed deštivých dní,
A ty s ní jdeš - ruku v ruce -
zšeřelou ulicí.

Ty

22. march 2011 at 19:12 | Jacqueline |  Whisper
Motýli co přišli o křídla, jsou má třpytivá vzpomínka -
- jeden střípek rozbitého zrcadla -
co spí pod ledovou jinovatkou zapomnění.

Tvůj ztracený úsměv, který mi nikdy nepatřil,
se vrací jako ozvěna probdělých nocí.
Nocí bez opojných tužeb přílivu polibků.

Zatoulaná hvězda, co neunesla tíhu nebe,
je má myšlenka, co připomíná mi tebe.
Tvé ledové oči bez náznaku zájmu.

Tisíce lží, tisíce rybích šupin, se blyštivě míhají
na hladině nářku, jež utopil moje srdce.

Tvoji tvář vidím, když nebeské kopretiny pláčou.
Ale až déšť pomine, budeš dávno pryč.
Dávno v jejím náručí.

20. březen

20. march 2011 at 17:09 | Jackie September |  Something to tell
Nenávidím věkové rozdíly!
Hluboko zakořeněnou ohnivou nenávistí.

Bez bolesti

17. march 2011 at 16:46 | Jackie September
Chtěla bych žít někde
kde neexistuje bolest
Kde nemusíme snášet
ty ostré rány na hrudi
které nám způsobili ti
které nejvíce milujeme.

Ale zlato
kdyby neexistovala bolest
neexistovala by láska
ty krásné slunečné dny
a tvé modré oči
by se rozplynuli v dým


Prolog

17. march 2011 at 16:45 | Jackie September
PROLOG z budoucí povídky. (budoucí bezejmenné povídky)

Bylo to jako scéna z nějakého laciného komerčního hororu. Všude byly poházené plechovky od Coca Coly a pytlíky od hranolek z MacDonald's. Bylo tu příšerné ticho, že jsem slyšela i odkapávat vodu. I každý další poryv chladného větru se zdál tisíckrát hlučnější. Jen podvědomě jsem si uvědomovala tu zimu, které mě řeže do paží a do stehen, kde končilo moje krátké pyžamko s potiskem plyšového medvídka.
Stále ještě značně rozespalá jsem si matně uvědomovala, že tohle není můj new yorský byt a že to, na čem ležím, rozhodně není pohodlná matrace. Ale únava nade mnou převzala kontrolu natolik, aby mě přesvědčila zůstat ležet. Nebo to byl hlas zdravého rozumu, který se záhadně objevil v tu nejpodivnější chvíli?
Ale ten štiplavý zápach hniloby mě dostatečně probral. Obezřetně jsem se zvedla na lokty a pomalu se pořádně rozhlédla kolem. Kromě plechovek a pytlíků tu bylo i mnoho dalšího harampádí. Rozbitý gramofon, stínidlo na lampu a staré noviny. A přísahala bych, že mezi tím vším jsem viděla mihnout se krysu. A vedle mě...
Vyskočila jsem s přidušeným výkřikem na nohy a zřetelně viděla Abbii Courtovou, jejíž fotku jsem viděla ve večerních zprávách. Tu Abbii s andělským úsměvem, která často chodívala k nám do obchodu a vždy platila kreditkou. Tu Abbii, která zde ležela ve vší té špíně, s končetinami v groteskním úhlu a s rozšklebenou řeznou ranou na krku.

Okvětí

12. march 2011 at 19:52 | Drammi |  Whisper
Pro mě už jsi jen vzpomínka.
Zářivá, co by mohla osvítit celé město.
Ale je čas jít dát. Nasednout na bílého koně a odjet do pohádky.
Hledat prince ve stříbrné zbroji a ukradnout si pro sebe hvězdu.
Najít člověka, který mi dá růži a políbí mě.
Tak sleduj ohňostroj.

8.3.

8. march 2011 at 17:58 | Hvězdářka |  Whisper
Odpusť, rozume. Válku vyhrálo srdce.

VOLÁNÍ LESA

5. march 2011 at 14:00 | Drammi |  Something to tell

Dámy a pánové, přichází objev století! :D No ne, vážně. Myslím, že tahle knížka se nám docela povedla. Máme devět kapitol, rozhodně přibydou další. S kamarádkou Caroline pracujeme ve dne v noci a snažíme se, aby se vám líbila.
O čem že to vlastně je?

Měl to být obyčejný referát na hodinu biologie… Violet nikdy nepočítala, že se jí změní život od základů. Stačí jen jedna malá náhoda, jeden pohled… Kým ve skutečnosti jsou vlci z beskydských lesů? Může se v zemi, jako je Česká Republika, odehrát tak složitý příběh?

KLIKNI A ZJEVÍ SE ZÁZRAK!
:)

4.3.

4. march 2011 at 20:00 | Drammi |  Whisper
Stačí mi tvůj jediný úsměv. Tak se na mě aspoň podívej...
Stojím vedle tebe, dívám se ti do očí. A ty jen předstíráš.
Předstíráš, že jsem jen kulisa, součást místnosti. Nejsem jí rovnocenná.
Nejsem jako ona.
Jsem tichá, poslušná a uzavřená.
Ona je ten plamen, stráví vše co se jí připlete do cesty. Provokatérka.
Co já jsem vedle ní?
Můra, šedá myška. Popel, který nechala za sebou.
Prach z hvězdy...
Ubližuje ti a ty ubližuješ mě. Hodíte se k sobě. Miluješ ji? Řekni to!

1. 3.

1. march 2011 at 17:03 | Dramia |  Whisper
Vedle ní jsem stín. Stín nudných šedých zítřků zahalených v slzavé mlze.
Ty zítřek nevidíš.
Ona žije pro dnešek.
Běž za ní.

Čeká na tebe, chce ti ublížit a mě chce zabít. Zadusit záští a nadřazeností. To ona je ta hvězda, na kterou tak dlouho čekáš. To ona se k tobě hodí.

Popel z Měsíce.

Já jsem jen ztracená hračka. Špinavá, deštěm zmáčená. S tou si nikdo nechce hrát.
To ona má v sobě zář. Zář faleše a přetvářky. Ty to nevidíš? Jsi jen slepý hvězdář, čekající na zázrak.
Ona tě uspokojí.
Bež za ní...