woof woof woof! Dogs

Když se lev zamiluje do opičky...

15. february 2011 at 15:09 | Dramia

Stará čínská legenda praví, že psí plemeno Pekingský palácový psík vzniklo z hluboké lásky lva a
opičky. A jeho vzhled tomu opravdu odpovídá.
Pekiňáček je bezesporu obrovský pes v malém těle. Má rád svůj klid, ale umí se i správně bavit. Rozhodně to není pejsek pro lidi, kteří po něm chtějí nějaké výkony v poslušnosti, či na agility dráze.
Bohužel, jeho krátký čumáček zapřičiňuje vážné problémy s dýcháním.

S Pekiňáčky jsem vyrůstala. Byl to první pes, kterého jsem kdy spatřila a proto je budu hájit a prosazovat celý život. Je to nesmírně oddaný pejsek s vlastní osobností.

(zajímavé video v angličtině)

Proč pejska s PP ?

5. december 2010 at 14:40 | Stacey
dd
Na úvod ...

Mnozí z vás si řeknou : Nebudu chodit na výstavy , tak na co mi je pes s Průkazem Původu ?
Ale PP není jen listina , která vám umožní vašeho čtyřnohého mazlíčka provádět v kruhu . Je to jakási záruka . Zaručuje vyrovnanější povahu , zdraví ( bez těžkých dědičných vad , psychologických poruch ... ) a typičtější exteriér .
hu
Proč je pes s PP dražší a naopak ?

Majitelé psa a feny s PP se snaží odchovat exteriérově co nejlepší štěňátka a to je stojí značné úsilí a finance . Psi musí podstupovat bonitaci ( uchovnění ) , výstavy , zdravotní prohlídky a hlavně tetování a čipování .
Majiteli psů bez PP je mnohdy jedno , jestli rodiče mají nějaké dědičné vady ( mnohdy si to chovatel nenechá zjistit ) . Navíc, pro ' bezpapírové ' pejsky neexistuje bonitace , tudíž nemusí být schopni kvalitního chovu po jakékoliv stránce .
V takovýchto případech je možné , že fenka nedovršila ani dvou let a již se na ní chová . To může mít špatný důsledek jak pro fenku , tak pro štěňátka .
Samozřejmě existují i chovatelé , kteří svým bezpapírovým pejskům poskytují maximální péči .

Strasti a radosti po psím boku aneb Jak to všechno začalo

5. december 2010 at 14:33 | Stacey
Já a psi = kapitola sama o sobě. Psi naplňují celý můj život a nedokážu si představit, že bych bez nějakého psího kamaráda mohla vůbec žít.
Neexistuje snad jediné psí plemeno, které bych svým způsobem nemilovala, nebo neobdivovala. A jak to vlastně začalo?

Když jsem se narodila, maminka z babičkou měli chovatelskou stanici Pekingských palácových psíků "Z louky snů". V té době měli fenku Džejlinku ( Gail Z Hradeckého okruhu CS ) a jejího syna Ajlínka ( Aillen Z louky snů ). Po jejich boku jsem vyrůstala a dělala první krůčky. Ajlínek byl za vámi ochotný jít kamkoli. Stačilo jen zavolat a už se na vás řítilo věrné chlupaté stvoření. Džejlinka byla dáma tělem i duší a skvělá máma. Kdo ale zná pekiňáčky, ví, že ty na dlouhé procházky, nebo na cvičení poslušnosti moc neužije a já jsem chtěla pejska, s kterým bych mohla lítat venku a který by mě na slovo poslouchal. Rodiče ale tehdy nechtěli o dalším psu ani slyšet, a tak mě nezbývalo nic jiného, než pročítat psí encyklopedie a listovat psími časopisy. 
 
 

Advertisement